Česká republika

Státní vlajka ČR

Státní znak ČR

Popis

Česká republika, je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Území Česka se skládá ze tří historických zemí - Čech, Moravy a Slezska.

Česká republika vznikla 1.ledna 1993 pokojným rozdělením bývalého Československa.

Česká republika je členským státem NATO a Evropské unie.

Historie

O osídlení území Česka od doby kamenné svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. století př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí germánské kmeny Markomanů a Kvádů.

Od 5. století n.l. se na území dnešního Česka objevují Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši. V roce 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy, Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše byla v roce 907 rozvrácena Maďary.

Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je pokřtěn první známý český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci knížectví, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců a za vlády Karla IV. z rodu Lucemburků. V 15. století české země v důsledku sociálních a náboženských rozporů vzniklo husitské hnutí.

Slavná husitská doba, pokus o vybudování společnosti sociální rovnosti, kdy se husité bránili proti křižákům z celé Evropy, skončila po řadě vítězství bratrovražednou bitvou u Lipan roku 1436.

V roce 1526 nastupuje na český trůn dynastie Habsburků. V roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války. Stavové byli poraženi a popraveni. Začala násilná rekatolizace českých protestantů.

Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od konce 18. století začíná v českých zemích národní obrození, které usilovalo o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci.

Po porážce Rakouska-Uherska v první světové válce (1914-1918) se české země 28. října 1918 opětovně osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa.

Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci SSSR a USA.

V únoru 1948 se v Československu dostali k moci komunisté. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy. Zákonem o federalizaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo změnilo na federaci dvou národních států - Česka a Slovenska.

Politické poměry v zemi změnila 17. listopadu 1989 Sametová revoluce. Počátkem roku 1990 se politický název Česká a Slovenská Federativní Republika.
Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Českou a Slovenskou republiku.

Česko spolu se Slovenskem schválily v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Zeměpis

Českým územím prochází hlavní rozvodí oddělující povodí Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).

Z hlediska fyzikálně-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část Česka vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin a středohory (Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy).

Podnebí Česka se vyznačuje přechodem mezi oceánským a kontinentálním podnebím. Je charakterizováno západním prouděním s převahou západních větrů, intenzivní cyklonální činností a poměrně hojnými srážkami. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přibývá kontinentálních podnebních vlivů.

Rovněž flora a fauna vyskytující se na území Česka svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země.

Nejníže položené místo: Labe na odtoku ze země u Hřenska, 115 m n. m. Nejvýšší hora: Sněžka, 1602 m n. m.

Ekonomika

Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dál kaolín nebo stavební hmoty. V malém rozsahu se těží ropa a zemní plyn a další suroviny. Zemědělská výroba téměř uspokojuje domácí poptávku.

Základem energetiky jsou uhelné a jaderné elektrárny (Temelín a Dukovany). Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brněnsko, Ostravsko a Plzeňsko. Mezi důležitá odvětví průmyslu patří automobilový průmysl, elektrotechnika, elektronika a strojírenství. Nejdynamičtěji se rozvíjejícím odvětvím je stavebnictví.

Česko má hustou dopravní síť. Prudce se rozvíjejí telekomunikace. Zahraniční obchod České republiky je od roku 2005 přebytkový. Tahounem vývozu je automobilový a elektrotechnický průmysl.