Zřícenina rozsáhlého hradu založeného ve 13. století, renesančně rozšířeného Žerotíny. Opuštěn v 18. století. V současnosti postupně opravován.
Území obce
a její okolí lákalo k osídlení již v pravěku. Procházela tudy
prastará spojnice
od Jadranu k Baltskému moři, známá též jako jantarová
cesta. Výrazná poloha Starojického
kopce s možností přehledné kontroly
širokého okolí přitahovala příslušníky různých
pravěkých kultur. Svědčí o
tom četné archeologické nálezy (pazourkové nástroje,
ozdoby, keramika,
žárové i kostrové hroby) z doby bronzové a laténské, které se
vyskytují na
kopci i v jeho okolí.
Po osídlení naší vlasti Slovany nabyl Starojický
kopec asi záhy funkce
strážiska. Koncem 12. nebo na samém počátku 13. století se
strážisko mění v
pohraniční hrad střežící cestu do Polska. Hrad měl funkci vojenskou,
z malé
části snad i správní a odpočinkovou. Pod ním vznikla malá osada hradčanů
nynější
Starý Jičín, který byl asi po nějakou dobu nejzazším trvale
osídleným místem při
stezce. Nasvědčuje tomu i okolnost, že starojický
kostel je zasvěcen sv. Václavu,
podle tehdejšího pojetí patronovi státní
hranice. Hrad i osada pod ním má nesporně
jméno slovanské, související se
slovem nebo vlastním jménem Dik -divý člověk, divokých
mravů, divočák.
Dotvořen příponou -ín znamená Dikův /majetek/.
Starý Jičín se
stal již na počátku 13. století tržní vsí. Při spojovacích
cestách s okolím vznikaly
další kolonizační osady. Tyto se stávají součástí
panství, jehož tržním centrem
je Starý Jičín. Patrně již kolem r. 1230
získal Starý Jičín s okolím Arnold z Hückeswagenu,
šlechtic pocházející z
Porýní, jenž zastával dosti významné místo v družině Přemysla
Otakara I.
První písemná zmínka o hradu pochází ze 14.7.1240, kdy Arnold z Hückeswagenu
vydával
v \“Ditschin\“ darovací listinu pro premonstráty ve Steinfeldu.
Počátkem 14. století
se stal držitelem hradu rod pánů z Kravař. Po několika
změnách majitelů po husitských
válkách získává panství na počátku 16.
století rod pánů ze Žerotína. Počátkem třicetileté
války ztrácejí Žerotínové
panství i hrad, který je v průběhu války obsazován vojsky
obou stran. V
držení Starého Jičína se v průběhu 17. a 18. století vystřídala řada
rodů.
Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů.
Vzhledem
k nezájmu majitelů hrad rychle podléhal rozkladu. Bohužel ani snaha
hraběte dr.
Bedřicha Deyma na počátku 20. století nezabránila hlodajícímu
zubu času a z kdysi
mohutného hradu se stala zřícenina.
V roce 1996 byla obcí zrekonstruována hradní
věž. V přízemí věže se nachází
stylová restaurace. V patrech byla nainstalována
dobová expozice zbroje a
dokumentů o hradě a panství Starý Jičín.
